Pošli kousek štěstí dál. Tentokrát do Domova pro seniory Senevida Humpolec

Jsou chvíle, kdy si znovu uvědomíme, proč kampaň Pošli kousek štěstí dál vznikla.

Nejde jen o darování obrazů. Jde o okamžiky, kdy se díky nim někdo usměje. Kdy se na chvíli zastaví čas. Kdy člověk cítí, že na něj někdo myslí.

Tentokrát naše cesta vedla do Domova pro seniory Senevida Humpolec. Díky Jarušce Vackové – která se stala delegátkou naší kampaně úplnou náhodou (i když víme, že náhody neexistují) – jsme mohli předat dvě reprodukce na plátně a malé obrázky pro všech 199 klientů a 167 zaměstnanců domova. Celková hodnota darovaných obrazů přesáhla 59 000 Kč.

Tentokrát jsme se ale rozhodli udělat něco trochu jiného.

Nechceme vám tento příběh vyprávět my. Mnohem krásnější bude, když vám ho bude vyprávět sama Jaruška.

Jaruško, jak ses vlastně dostala k Tvoříme srdcem?

O Zahradách nad městem v Rudolfově a o družstvu Tvoříme srdcem jsem se poprvé dozvěděla od Luboše Moráně. Když mi líčil svou návštěvu u vás tak barvitě, začala jsem zjišťovat, co se vlastně u vás všechno tvoří, a podívala jsem se na vaše webové stránky.

Oslovil mě jak příběh vzniku zahrady, tak i všechny ostatní navazující projekty.

Zaujal mě kurz Rozmarýnkova zahrada aneb Učíme se jinak – jednak proto, že jsem si říkala, že se mi bude hodit pro vnoučata, ale také proto, že jsem jím sama chtěla projít.

Moje očekávání naprosto předčila to, co se nakonec ukázalo jako možné prostřednictvím tvorby s Rozmarýnkem předat. Ukázal mi, jaké možnosti jsou v něm ukryté – například podporovat komunikaci, kreativitu v jakémkoliv směru i celkové vnímání světa, a to v jakémkoliv věku.

Kniha je se mnou jako moje standardní vybavení kabelky. Díky tomu jsem ji používala vždy, když jsem cítila, že je pro to vhodný prostor. Za dobu, co ji mám, ji drželo v rukou nespočet dětí, dospělých i seniorů – a každá věková kategorie si v ní našla něco jiného.

Například jsem ji ukázala dětem kolem deseti let při cestě vlakem. Byl jen krátký čas si o ní více povídat, ale děti si ji se zájmem prohlížely a ptaly se, kdo tu krásnou knihu napsal a ilustroval. Moc se jim líbilo, když jsem jim vysvětlila, že se jejím prostřednictvím dá učit přírodopis, fyzika i další předměty.

Dalším příkladem je příhoda z domova pro seniory, kde jsem tehdy pracovala. Každý senior si v knize našel něco svého – třeba kytičku, ptáčka nebo obrázek domu. Díky tomu jsme si povídali o tom, co je bavilo, co pěstovali a v jakém domě bydleli. Bylo krásné vidět úsměvy, rozzářené oči a občas i slzu.

S láskou s Rozmarýnkem pracuji také s dcerou svého přítele. Knihy ji moc baví a společně s nimi tvoříme a vědomě se učíme.

 

Jaruško, proč právě práce se seniory?

Na práci se seniory považuji za nejcennější mít možnost jim třeba jen úsměvem, vlídným slovem nebo přístupem změnit krátkou chvíli – anebo třeba i celý den.

Za nejtěžší považuji fakt, jak vnímám, že se pomaličku zhoršuje motorika, psychika i celkový stav klientů, i přes veškerou naši společnou snahu. O to důležitější pro mě je spolupráce s rodinou, která může toto období co nejvíce ulehčit.

Jak ses dostala právě do Domova pro seniory Senevida Humpolec?

V Senevida Humpolec jsem byla na pozici zdravotní sestry. Do tohoto centra mě zavedla předchozí zkušenost z domova pro seniory v Boskovicích. Hledala jsem podobný typ práce, protože práce se seniory mě naplňuje a dává mi smysl.

Zaujal mě koncept, jakým se zde prezentovala péče o seniory, i prostředí, které je pro ně vytvořené.

Senevida poskytuje bezpečné a klidné prostředí s odborným dohledem. Dbá se zde na důstojnost, zachování identity i co největší míru samostatnosti – protože věří, že i malý pocit jistoty přináší člověku velkou úlevu.

Klienti jsou vedeni k soběstačnosti pomocí motorického i kognitivního tréninku. Do péče je zapojena také rodina podle svých možností a zájmu, což pomáhá vytvářet hlubší vztah mezi klientem a týmem pečujících. Snahou je, aby člověk nepřišel o to, kým je.

Využívá se canisterapie, muzikoterapie i rehabilitace nastavená podle potřeb každého klienta. Probíhá společné tvoření na jednotlivých domácnostech i v rámci celého centra. Časté jsou také návštěvy dětí z okolních škol a školek – a jejich společné tvoření se seniory krásně propojuje jednotlivé generace.

Jaruško, jak ses cítila, když ses dozvěděla, že se staneš delegátkou kampaně Pošli kousek štěstí dál?

Když jsme se domluvili, cítila jsem zodpovědnost a radost zároveň.

Rozhodla jsem se, že každému klientovi i zaměstnanci předám dar osobně. Považovala jsem to za nejlepší způsob, jak o kampani i o lidech, kteří za ní stojí, říct každému osobně – a tím i vyrovnat energii do projektu vloženou.

Myšlenka obdarovat nejen klienty, ale i zaměstnance mi přišla krásná. Rozdávat radost prostřednictvím malých obrázků pro mě znamenalo velkou čest, ale zároveň i zodpovědnost uchopit celé předávání správně.

Reakce ze strany klientů mě opravdu dostaly – v tom nejlepším slova smyslu. Nejčastěji to byla radost, vděčnost, údiv nad tím, že si na ně někdo vzpomněl. Někteří měli dokonce potřebu dát za dárek něco na oplátku.

Dostávala jsem vysoké dávky pozitivní energie, které ráda posílám těm, kteří kampaň vymysleli a mým prostřednictvím ji zrealizovali.

Zažila jsi během předávání nějaký okamžik, na který nikdy nezapomeneš?

Nezapomenu na situaci, kdy jsem předávala obrázek Zima na Stříbrném kopci jedné klientce. V té době jsem klientům obrázky intuitivně vybírala já.

Asi za hodinu si mě klientka sama vyhledala na oddělení a řekla mi, že po tomhle obrázku touží už nějakou dobu. Když viděla velkou reprodukci tohoto obrazu viset v jídelně, říkala si, jak moc by si přála jednou ho mít.

Tohle setkání mě hluboce zasáhlo.

Právě v takových chvílích člověk cítí, že některé věci se prostě dějí tak, jak mají.

 

Co bys chtěla popřát lidem, kteří za kampaní stojí?

Chtěla bych ze srdce poděkovat tvůrcům kampaně Pošli kousek štěstí dál za to, že jsem mohla být její součástí a předat prostřednictvím obrázků radost a laskavost v tomto specifickém prostředí.

Přeji jim hodně dalších stejně krásných a smysluplných projektů, hodně energie a inspirace k další tvorbě. A věřím, že každý z klientů i z personálu si v daru našel právě to, co bylo důležité právě pro něj.

Na závěr přidáváme malou ukázku tvoření klientů Senevidy. Výrobky vznikají společně s děvčaty z aktivizace a jsou krásným důkazem, že tvořivost nemá věkové hranice.

Co je vlastně kampaň Pošli kousek štěstí dál?

Možná vás při čtení napadlo, jak naše kampaň Pošli kousek štěstí dál vlastně funguje.

Její princip je velmi jednoduchý.

Za každý prodaný malý obrázek z naší kolekce darujeme další jeden obrázek tam, kde může udělat radost. A většinou přidáme ještě velký obraz, který bude zářit do celého prostoru – nejčastěji do domovů pro seniory, hospiců, nemocnic nebo dalších míst, kde lidé procházejí náročným životním obdobím nebo pečují o druhé.

Máte-li tedy doma náš malý obrázek, vězte, že jeho prostřednictvím už možná někde jinde udělal radost další. A právě v tom je čaro celé kampaně. Dobro se totiž dělením nezmenšuje. Naopak se násobí.

Velkou radost máme z toho, že společně s vámi jsme už mohli potěšit více než 2 000 babiček, dědečků i členů pečujících týmů. A s každou další objednávkou dáváte možnost, aby tento příběh pokračoval. Za to vám z celého srdce děkujeme.

Pokud znáte domov pro seniory, hospic, nemocnici nebo jiné místo, kde by naše obrázky mohly přinést radost, budeme moc rádi, když nám o něm dáte vědět. Právě díky vašim tipům může příště putovat další kousek štěstí tam, kde bude mít svůj skutečný smysl.