Vladimír Megre - Anastasia 1.díl

Vybrané úryvky z knih Vladimíra Megre: ANASTASIA 1. DÍL

kniha první, přeložila Valentýna Lymarenko-Novodarská, rok vydání 2000 (ruské vydání 1998)

Podle Anastasie text této knihy má v sobě uložené spojení písmen a kombinaci slov, které příznivě působí na člověka. Pocítit tento vliv je možné při čtení, když na sluch nepůsobí zvuky umělých předmětů a mechanismů.  Přirozené zvuky – zpěv ptáků, šumění deště, šelest listí na stromech – pomáhají příznivému vlivu. ...

Anastasia a zahrádkáři

kapitola Její milovaní zahrádkáři, str. 68- 69

„Já se zabývám zahrádkami. Chalupáři jedou na své pozemky, ke svým osázeným plochám, jako k dětem, ale bohužel, jejich vztahy jsou jen intuitivní. Ještě nejsou podpořené jasným uvědoměním předurčení tohoto vztahu. Všechno na zemi, každá bylinka, každý brouček jsou stvořené pro člověka, mají svůj úkol a jsou předurčené pro službu člověku. Velké množství léčivých rostlin je toho důkazem. Ale člověk vašeho světa ví velmi málo na to, aby využil dané možnosti v plné míře“. Poprosil jsem Anastasii o nějaký konkrétní příklad, o ukázku prospěšnosti komunikace, a aby se to dalo prověřit v praxi, podrobit vědeckému zkoumání. Anastasia se na nějakou dobu zamyslela, pak najednou zazářila radostí a vykřikla:  „Zahrádkáři, mí milovaní zahrádkáři! Oni to dokáží. Předvedou to a překvapí vaši vědu. Že jsem na to nepřišla dřív, nepochopila!“ Nějaká teprve teď zrozená idea v ní vyvolala bouřlivou radost.

 

Vyséváme s dětmi

kapitola Pomocník a pečovatel našeho dítěte, str. 86- 87

...„Dobře, souhlasím, ale ty jsi mi slíbila sdělit, jak je možné vychovávat dítě v našich podmínkách a rozvíjet jeho schopnosti. Jenom o tom mluv srozumitelně, ukaž to na konkrétních příkladech.“ „Pokusím se,“ odpověděla Anastasia, „už jsem modelovala takové situace a pokusila jsem se napovědět jedné rodině, co se má dělat, jenomže oni nijak nemohou pochopit klíčový moment a položit svému dítěti otázku… Rodiče přijíždějí se svým tříletým dítětem na chalupu a vezou s sebou jeho oblíbené hračky. Tohle se nemá dělat. Je možné ho zaujmout a upoutat jinou a více zajímavou prací, než nesmyslná a navíc škodlivá komunikace s ručně stvořenými předměty. Napřed ho poproste, aby vám pomohlo, jenom to udělejte úplně seriózně, jenom to udělejte bez šišlání, protože vám skutečně pomůže. Při vysazování ho poproste, aby podrželo semínka připravená k setí nebo uhrabalo záhonek nebo ať samo položí semínko do připravené jamky. Při tom mu říkejte, co děláte, například je to možné takto:“ „Položíme semínko do půdy a zasypeme ho zeminou, když sluníčko bude svítit a nahřeje půdu, semínku se udělá teplo a začne růst, bude chtít uvidět sluníčko a vykoukne ze země zelený klíček, takovýhle. “Přitom je třeba ukázat nějakou bylinku. „Pokud se to klíčku bude líbit, poroste a bude větší a větší a může se proměnit v takový strom nebo menší. A ještě chci, aby ten strom nám zrodil chutné plody, a ty je budeš jíst, jestli se ti zlíbí.“ 

Zvuky přírody

kapitola Dotknutí ráje, str. 124- 126

… „ Poslechni si, prosím, jaké zvuky jsou teď kolem tebe. “ Zaposlouchal jsem se a můj sluch zachytil celé množství různě vysokých zvuků, lišících se rytmem a délkou. Začal jsem je nahlas vyjmenovávat: zpěv ptáků na stromech, cvrkot hmyzu v trávě, šelest stromů, plácání křídly. Vyjmenoval jsem všechno, co slyším, zmlkl jsem, pokračoval v poslouchání a bylo to pro mne příjemné a velmi zajímavé. „ Nepojmenoval si všechno,“ poznamenala Anastasia. „ Všechno,“ odpověděl jsem, „ no, možná, že jsem vynechal něco bezvýznamného, anebo to, co neslyším.“ „Vladimíre, copak neslyšíš, jak tluče mé srdce“ zeptala se Anastasia. Skutečně, já jsem si nevšiml toho zvuku. „Ano,“ dodal jsem spěšně, „samozřejmě, že slyším. Velmi dobře slyším, tluče stejnoměrně a klidně.“ „Zkus si zapamatovat intervaly zvuků, které slyšíš. Vyber si hlavní a zapamatuj si je.“ Vybral jsem cvrkot nějakého hmyzu, krákorání vrány, zurčení a pleskot vody v potoce. „Teď já zrychlím tlukot svého srdce a ty poslechni, co se stane kolem.“ Tlukot jejího srdce se začal zrychlovat a hned po něm byly častější i rytmy zvuků, které bylo slyšet kolem, zvýšila se jejich tónina. „Podivuhodné! Tohle je prostě neuvěřitelné!“ Vzkřikl jsem. „Copak tak citlivě reagují na rytmus, ve kterém tluče tvé srdce?“ „Ano. Všechny, absolutně všechny- i malinká bylinka i velký strom i broučci se ozývají na změnu rytmu srdce. Stromy zrychlují své vnitřní procesy, začínají vyrábět více kyslíku…“ „Takhle reagují všechny rostliny a zvířata kolem lidí?“ Zeptal jsem se. „Ne. Ve vašem světě nechápou, na koho mají reagovat a vy se nesnažíte kontaktovat s nimi, nedáváte jim dost informací o sobě. Něco podobného se může stát s rostlinami a s lidmi, kteří pracují na svých malých zahrádkách, pokud lidé všechno udělají tak, jak jsem ti vyprávěla: nasytí semena informací o sobě, začnou komunikovat s rostlinami víc uvědoměle.“…

 

O slunci

kniha první, kapitola Sny- tvoření budoucnosti, str. 153- 154

… Podle Anastasiiných slov Slunce - to je něco na způsob zrcadla. Odráží odesílané záření ze Země, neviditelné pro oko. Tohle záření je od lidí, kteří se nacházejí ve stavu lásky, radosti a nějakých jiných světlých citů. Odražené od Slunce se vrací na Zem ve formě slunečního světla a dává život všemu zemskému. Ona přitom uváděla řadu důkazů, ačkoliv pochopit je není tak jednoduché. „Kdyby Země a jiné planety jenom spotřebovávaly blaho slunečního světla,“ říkala, „ono by uhasínalo, nestejnoměrně hořelo a jeho záření by nemohlo být rovnoměrné. Jednostranný proces ve vesmíru neexistuje a nemůže existovat, všechno se vším souvisí.“ Používala i slova z Bible: „… A život byl světlo lidí.“ Anastasia také tvrdila, že pocity jednoho člověka se předávají druhému, odrážejíc se od kosmických těles. Předváděla to na příkladu. „Nikdo z lidí, žijících na Zemi, nemůže popírat, že cítí, když ho někdo miluje. Tento pocit je nejvíce citelný, když se nacházíš vedle milující osoby. Říkáte tomu intuice. Ve skutečnosti z milujícího vychází neviditelné vlny světla. Ale i když člověk není nablízku a jeho láska je silná - je také citelná. Za pomoci tohoto pocitu a chápání jeho podstaty, lze tvořit zázraky. Tohle je to, čemu říkáte zázrak, mystika nebo neuvěřitelné schopnosti.“

Čisté úmysly

kniha první, kapitola Přes úsek času temných sil, str. 158- 159

… „Čistota úmyslů, citů a pocitů, typických pro většinu, určuje existenci ve Vesmíru a v Čase. Vy věříte v horoskopy, věříte v úplnou závislost v rozmístění planet. Tato víra je dosažena za pomoci mechanismu temných sil. Tato víra brzdí čas světlé paralely a dává možnost temné paralele se posunout, změnit svou veličinu. Tato víra vás odvádí od uvědomění pravdy, podstaty všeho zemského bytí. Jenom to pozorně proanalyzuj. Přemýšlej- člověka stvořil Bůh podle obrazu svého a podoby. Člověku je dána největší svoboda- svoboda zvolení mezi temným a světlým. Člověku je dána duše. Všechno viditelné je podřízené člověku a ten je volný, dokonce i ve vztahu k Bohu, milovat ho, nebo nemilovat. Nikdo a nic nemůže řídit člověka kromě jeho vůle. Bůh chce lásku člověka jako odpověď na svou lásku, ale Bůh chce lásku svobodného člověka, dokonalého a podobného jemu. Bůh stvořil všechno viditelné a planety také. Ony slouží k zajištění pořádku a harmonie všeho živého: rostlin, světa zvířat, pomáhají lidskému tělu, ale nemají žádnou moc nad duší a rozumem člověka. Člověka neřídí planety, ale člověk přes své povědomí hýbá všemi planetami…“

Síla slova

kniha první, kapitola Přes úsek času temných sil, str. 161- 162

… „Příště budu moci mluvit o něčem ještě důležitějším, lidi to budou chápat a cítit. A důležitější je výchova dětí. Pro tebe bylo zajímavé vědět o létajících talířích a mechanizmech, raketách a planetách. Ale mne se tolik chtělo povědět více o výchově dětí a já to udělám, povím, když v tobě prohloubím větší uvědomění. Jenomže číst toto je třeba, když neruší zvuky ručně stvořených, umělých mechanizmů. Tyto zvuky škodí a odhání člověka od pravdy. Ať zůstávají zvuky přirozeného světa, stvořené Bohem. Ony nesou v sobě informaci pravdy a blaha, pomáhají uvědomění. Tehdy i vyléčení bude o hodně silnější. Opět zajisté pochybuješ a nevěříš v léčivou sílu slova, myslíš si o mě… Ale i v tomto není žádná mystika, fantazie nebo rozpor se zákony duchovního bytí. Když se objevují v člověku světlé city, ony určitě působí blahotvorně absolutně na všechny tělesné orgány. Právě světlé city jsou nejsilnějším a nejefektivnějším prostředkem, čelícím jakékoliv nemoci. Za pomoci takových citů léčil Bůh, stejně postupovali i svatí. Přečti si starý zákon, sám se přesvědčíš. S pomocí těchto citů mohou léčit i někteří lidé tohoto světa. Mnozí vaši doktoři o tom vědí. Zeptej se jich, jestli mi nevěříš. Vždyť uvěřit jim, je pro tebe jednodušší. Čím více je silný a více světlý tento cit, tím více působí na toho na koho je nasměrovaný. Vždycky jsem mohla léčit svým paprskem. To mne ještě v dětství naučil pradědeček a vysvětlil všechno. Dělala jsem to mnohokrát se svými zahrádkáři. Nyní je můj paprskem mnohokrát silnější než dědečkův a pradědečkův. Je to tím, jak říkají oni, že se ve mne objevil pocit, kterému říkáte Láska. Je tak velký, příjemný a trochu pálivý. Chci jej darovat všem lidem i tobě. Chci, aby všem bylo dobře a aby všechno bylo dobré, jak to chtěl Bůh…“

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Děkujeme.